[Master3000]

Co je to ADHD?

ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ - porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy. Jedná se o vrozenou nerovnováhou centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba. To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn., dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí). Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.



Je rozdíl mezi ADHD, hyperaktivitou, poruchami pozornosti?

Zjednodušeně řečeno se jedná o synonyma. Tedy, že různými slovy říkáme totéž. Z odborného hlediska spočívá rozdíl v těchto pojmech, tzn. jaký diagnostický systém daný odborník používá.



Diagnostika ADHD - jak lze hyperaktivitu poznat?

Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte. Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte. Rovněž je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte.



Projevy ADHD

Záludností ADHD je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy v chování daného jedince. Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu. Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv. exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem atd. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.

Klinický obraz hyperaktivity u dospívajících a dospělých je odlišný od projevů v dětském věku. Především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy. Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností. Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně-ekonomické (akademická ne/úspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování – např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).

Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu – obvykle z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončování úkolů a soustředění se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp. a také se sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí, nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních, nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.



Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?

Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí. Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti. Prevalence v dětském věku je 3–7 % (Barkley, 2006). Ve 40 – 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 – 5 % (Goodman, 2009). Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a děti se včas dostanou k odborníkům, kteří správně určí diagnozu. Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále častěji se vyskytující jevy.



ADHD u chlapců

Výskyt ADHD v populaci je nejčastěji udáván v intervalu 3-7%. ADHD u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. U dívek je ADHD častěji vyjádřena především poruchou pozornosti, hyperaktivní projevy u dívek vystupují méně často, proto u dívek nemusí být porucha na první pohled nápadná a mnohdy není vůbec diagnostikována. Dívky tak mohou být ve škole považovány „pouze“ za méně nadané a nedostává se jim adekvátní podpory.



Příčiny ADHD

Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt v průmyslových oblastech. Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, za nejrizikovější je kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu. Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i k přidušení dítěte. Dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru.



Jak na dítě s ADHD?

Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte. Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech. Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity bez možnosti fyzického uvolnění).

Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná. Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli v čem je dítě dobré, a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval. Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy. Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.



Co s ADHD u dětí? Co s ADHD dospělých?

Metody práce s dětmi a dospívajícími s ADHD se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů. Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují. Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak indikovaných lékařem. V v případě dospívajících a dospělých s ADHD je možno zlepšovat nežádoucí projevy individuálním poradenstvím, metodami koučingu a nácviku sociálních dovedností, případně indikovanou medikací.



Léčba ADHD

Pojem léčba v souvislosti s ADHD není zcela přesný. ADHD není nemoc, ale porucha, což znamená, že nelze "ADHD" vyléčit, ale lze zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Častěji se proto v souvislosti s ADHD hovoří o "napravě ADHD", v angličtině "management ADHD". Zvládání ADHD je záležitostí náročnou na čas i trpělivost a vyžaduje týmovou spolupráci všech zúčastněných – dítěte, rodiče, školy, lékařů, psychologa, speciálního pedagoga, sourozenců dítěte, prarodičů, trenéra a dalších osob v okolí dítěte. Náprava ADHD by měla být včasná a systematická, mnohdy je však velice obtížná právě pro podstatu poruchy samotné. Metody nápravy musí být nejen efektivní, ale i zábavné, hravé a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho.

ADHD v dospělosti

Dle nejnovějších poznatků lze ADHD považovat za poruchu, která má u některých osob povahu celoživotních obtíží vyžadujících systematickou péči a podporu i v dospělosti. Výše uvedené obtíže mohou u dětí s ADHD přetrvávat i do období dospívání a dospělosti. Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě vývoje mozku, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy. Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.

[Master3000]

Pokud chcete vědět něco vice ohledně jiných věcí pište pod tento topic.
Jak to napsat? jednoduše, stačí když napíšete: téma:
jméno na forku:

A do pár dnů máte své informace zde: flame-f55.html

[AwpOnly]

Aspoň, že si ma naučil čo je ADHD.

Lepšie ako škola.

Díky bro!

[Seweee]