[DEVlL]

Nick ve hře: Bible
Odkaz na steam profil: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible
Věk: Hodně
Steam ID: Bible
Odkaz na váš HLstats: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bible
Proč chci akademika: Hříšníci jsou zlo! Měli by směřovat přímou čarou do pekla!
Něco o mně:
Starý zákon
Genesis
1
Příběh nebe a země
1Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. 2Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
3Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. 5Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první.
6Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ 7Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. 8Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. 10Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré.
11Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. 12Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. 13Byl večer a bylo ráno, den třetí.
14Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; 15budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. 16Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. 17Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, 18aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. 19Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ 21Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. 22Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ 23Byl večer a bylo ráno, den pátý.
24Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. 25Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.
26Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“
27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je.

28A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. 30Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. 31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.
21Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.
2Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.
V Boží zahradě
4To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.
Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. 6Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.
7Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
8Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. 9Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.
10Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. 11První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, 12a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. 13Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. 14Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.
15Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 16Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 17kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“
18Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“
19(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. 20Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)
21Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. 22Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
23Adam tenkrát řekl:
„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

24To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. 25Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
3
První hřích
1Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
2„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. 3„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“
4Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! 5Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
6Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 7Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
8Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.
9„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.
10Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
11„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
12Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
13„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě.
„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.
14Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:
„Za to, cos udělal, budeš zlořečený
mezi vším dobytkem i divokými zvířaty.
Po všechny dny svého života polezeš po břiše
a žrát budeš prach.
15Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou
i mezi tvým a jejím potomkem.
On ti rozdrtí hlavu
a ty mu rozdrtíš patu.“

16Ženě řekl:
„Rozmnožím útrapy tvého těhotenství,
své děti budeš rodit v bolestech.
Po muži budeš dychtivě toužit,
on ti však bude poroučet.“

17Adamovi řekl:
„Protožes poslechl svou ženu
a jedl ze zakázaného stromu,
země bude kvůli tobě zlořečená!
Po všechny dny svého života
z ní budeš jíst v útrapách;
18bude ti plodit trní a bodláčí
a ty budeš jíst polní byliny.
19V potu tváře budeš jíst svůj chléb,
dokud se nevrátíš do země,
neboť z ní pocházíš:
Prach jsi a v prach se obrátíš!“

20Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.
21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. 22Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ 23Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
4
Kain a Abel
1Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ 2Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.
3Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, 4zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, 5ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.
6Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? 7Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“
8Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.
9„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin.
„Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“
10„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! 11Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! 12Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“
13„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. 14„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“
15Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu.
17Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch. 18Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lemecha.
19Lemech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. 20Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. 21Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly. 22Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama.
23Lemech řekl svým ženám:
„Ado a Cilo, poslouchejte mě,
ženy Lemechovy, slyšte mou řeč:
Zabil jsem muže za ránu, kterou mi zasadil,
zabil jsem mladíka za zranění, jež mi způsobil.
24Bude-li Kain mstěn sedmkrát,
Lemech bude mstěn sedmasedmdesátkrát!“

25Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ 26Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
5
Adamovo potomstvo
1Toto je kniha Adamova příběhu.
Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. 2Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk.
3Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. 4Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. 5Adam žil celkem 930 let a potom zemřel.
6Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. 7Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. 8Set žil celkem 912 let a potom zemřel.
9Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. 10Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. 11Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel.
12Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. 13Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. 14Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel.
15Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. 16Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. 17Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel.
18Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. 19Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. 20Járed žil celkem 962 let a potom zemřel.
21Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. 22Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery. 23Enoch žil celkem 365 let. 24Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.
25Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. 26Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. 27Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel.
28Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna 29a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ 30Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. 31Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel.
32A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Cháma a Jáfeta.
6
Zkažená země
1Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, 2Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 3Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“
4(V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)
5Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. 6Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. 7Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“
Postav si archu
8Noe však u Hospodina nalezl milost.
9Toto je Noemův příběh.
Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. 10Noe zplodil tři syny: Sema, Cháma a Jáfeta.
11Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. 12Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě.
13Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. 14Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. 15Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. 16V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. 17Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. 18S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 19Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice 20z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. 21Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“
22Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
71Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. 2Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. 3Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. 4Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“
Potopa
5A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.
6Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. 7Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 8Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, 9vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.
10Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. 11Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. 12Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13Noe, jeho synové Sem, Chám a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. 14Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 15přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. 16Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
17Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. 18Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. 19Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. 20A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů.
21Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. 22Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. 23Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.
24Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.
8
Nový začátek
1Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. 2Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. 3Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. 5Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 7a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. 8Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. 9Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. 10Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 11Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. 12Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. 14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: 16„Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“
18Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 19Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. 21Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22Dokud bude trvat země,
nikdy nepřestane setba a žeň,
chlad a horko, léto, zima
ani noc a den.“
9
Boží smlouva se stvořením
1Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem. 2Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. 3Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny.
4Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. 5Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
6Kdo prolije krev člověka,
toho krev bude člověkem prolita,
neboť k obrazu Božímu
učinil Bůh člověka.
7Ploďte se tedy a množte se,
ať se vámi jen hemží zem,
takto se na ní rozmnožte!“

8Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: 9„Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem 10i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. 11Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“
12Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: 13Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14Kdykoli zahalím zemi oblaky a v oblacích se ukáže duha, 15připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. 16Když se v oblacích ukáže duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“
Sem, Cham a Jáfet
17Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“
18Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Chám a Jáfet (onen Chám byl otcem Kanaána). 19Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země.
20Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. 21Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. 22Chám, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. 23Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili.
24Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, 25řekl:
„Zlořečený buď Kanaán;
ať je pro své bratry
otrokem všech otroků!“

26Řekl také:
„Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův,
jemuž bude Kanaán otročit!
27Kéž Bůh rozšíří Jáfeta,
ať bydlí ve stanech Semových,
jemuž bude Kanaán otročit!“

28Po potopě žil Noe ještě 350 let. 29Noe žil celkem 950 let a potom zemřel.
10
Původ národů země
1Toto jsou rody Noemových synů Sema, Cháma a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové.
2Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras.
3Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma.
4Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští. 5Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností.
6Synové Chámovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán.
7Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka.
Synové Raemovi: Šeba a Dedan.
8Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. 9Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“ 10Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. 11Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach 12a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem.
13Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, 14Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské.
15Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, 16Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, 17Hivejce, Arkejce, Sinejce, 18Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, 19takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše.
20To jsou synové Chámovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.
21Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci.
22Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram.
23Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek.
24Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.
25Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan.
26Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, 27Hadorama, Uzala, Diklu, 28Obala, Abimaele, Šebu, 29Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. 30Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě.
31To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.
32To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země.
11
Bábel
1Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. 2Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní.
3Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. 4Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“
5Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. 6Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. 7Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“
8Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět.
Semovo potomstvo
9Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi.
10Toto je Semův rod.
Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. 11Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery.
12Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. 13Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery.
14Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. 15Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery.
16Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. 17Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery.
18Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. 19Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery.
20Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. 21Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery.
22Serug ve věku 30 let zplodil Náchora. 23Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery.
24Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. 25Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery.
Terachovo potomstvo
26Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
27Toto je Terachův rod.
Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. 28Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. 29Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. 30Saraj však byla neplodná, neměla děti.
31Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam.
32Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu.
12
Odejdi ze své země
1Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.
2Učiním z tebe veliký národ
a požehnám ti.
Zjednám ti veliké jméno
a budeš požehnáním.
3Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“

4Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. 5Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.
6Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kanaánci.) 7Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.
8Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno.
Abraham v Egyptě
9Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.
10V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. 11Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. 12Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. 13Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“
14Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. 15A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. 16Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.
17Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. 18Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? 19Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“ 20Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.
13
Rozchod s Lotem
1Abram tedy se svou manželkou a se vším, co měl, i s Lotem odešel z Egypta vzhůru do Negevu. 2(Abram byl velmi bohatý ve stádech, ve stříbře i ve zlatě.) 3A šel po svých starých cestách od Negevu až k Bet-elu, k místu, kde zpočátku stával jeho stan mezi Bet-elem a Ajem, 4k místu oltáře, který tam předtím postavil. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno.
5Také Lot, který šel s Abramem, měl brav, skot a stany. 6Země jim však nemohla stačit, aby bydleli spolu. Jejich jmění bylo totiž tak rozsáhlé, že nemohli bydlet pohromadě. 7Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kanaánci a Perizejci.)
8Abram tehdy Lotovi řekl: „Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými a tvými pastýři není rozepře – jsme přece bratři. 9Neleží snad před tebou celá země? Odděl se ode mě, prosím. Půjdeš-li vlevo, já půjdu vpravo; půjdeš-li vpravo, půjdu vlevo.“
10Lot pozvedl oči a viděl, že celá jordánská rovina je až k Coaru bohatě zavlažována jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země (- bylo to předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru). 11Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vydal se na východ. Tak se jeden od druhého oddělili. 12Abram bydlel v kanaánské zemi, ale Lot bydlel ve městech jordánské roviny a postavil své stany až k Sodomě. 13Sodomští lidé však byli zlí a velmi hřešili proti Hospodinu.
14Poté, co se od něho Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Pozvedni oči z místa, na němž jsi, a rozhlédni se na sever, na jih, na východ i na západ. 15Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky. 16Způsobím, že tvého semene bude jako prachu země: bude-li možné sečíst zemský prach, půjde sečíst i tvé símě. 17Vstaň, projdi tu zemi nadél i našíř, neboť tobě ji dám.“
18Abram tedy přesunul svůj stan a usadil se u háje Mamre, který je v Hebronu, a postavil tam oltář Hospodinu.
14
Lotovo vysvobození
1V oněch dnech šineárský král Amrafel, elasarský král Arioch, elamský král Kedor-laomer a král národů Tidal 2válčili proti Berovi, králi Sodomy, Biršovi, králi Gomory, Šineábovi, králi Admy, Šemeberovi, králi Cebojim, a proti králi Bely (to jest Coaru). 3Ti se spolčili v údolí Sidim (což je teď Mrtvé moře). 4Dvanáct let sloužili Kedor-laomerovi, ale třináctého roku se vzbouřili.
5Čtrnáctého roku tedy Kedor-laomer přitáhl s králi, kteří byli s ním, a pobili Refajce v Ašterot-karnajim, Zuzejce v Hamu, Emejce na pláni Kiriatajim 6a Chorejce na jejich pohoří Seír až k El-paranu, který je nad pouští. 7Potom obchvatem přitáhli k En-mišpatu (což je Kádeš) a udeřili na celý kraj Amalekovců a také na Emorejce bydlící v Chasason-tamaru.
8Králové Sodomy, Gomory, Admy, Cebojim a Bely (to jest Coaru) tedy vytáhli a seřadili se v údolí Sidim k bitvě proti nim: 9proti elamskému králi Kedor-laomerovi, králi národů Tidalovi, šineárskému králi Amrafelovi a elasarskému králi Ariochovi – čtyři králové proti pěti.
10Údolí Sidim je ovšem plné ložisek asfaltu. Sodomský a gomorský král do nich při útěku zapadli; ostatní utekli do hor. 11Vítězové pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechny jejich potraviny a odtáhli. 12Vzali také Abramova synovce Lota (neboť bydlel v Sodomě) i jeho majetek a odjeli.
13Jeden uprchlík přišel a vyprávěl to Hebreji Abramovi. Ten se mezitím usadil u háje Emorejce Mamreho, příbuzného Eškola a Anera, což byli Abramovi spojenci. 14Když Abram uslyšel, že jeho příbuzný byl zajat, vypravil 318 vycvičených služebníků, narozených v jeho domě, a sledoval ty krále až k Danu. 15Abram a jeho služebníci se rozdělili, v noci je přepadli a pronásledovali je až k Chobě (jež leží na sever od Damašku).
Melchisedech
16A tak dobyl zpět všechen majetek. Přivedl i svého příbuzného Lota a jeho majetek a také ženy a lid.
17Když se pak vracel od porážky Kedor-laomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu král Sodomy naproti do údolí Šave (což je Královské údolí).
18Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, přinesl chléb a víno 19a požehnal mu těmito slovy:
„Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha,
Stvořitele nebe i země!
20Požehnán buď Nejvyšší Bůh,
jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!“

Abram mu tehdy ze všeho dal desátek.
21Král Sodomy mu řekl: „Dej mi lidi. Majetek si nech.“
22Abram mu ale odpověděl: „Přísahám před Hospodinem, Nejvyšším Bohem, Stvořitelem nebe i země, 23že ze všeho, co ti patří, si nevezmu nic – ani nitku, ani sandálový řemínek – abys neřekl: ‚Já jsem obohatil Abrama.‘ 24Nechám si jen to, co snědli služebníci, a podíl mužů, kteří šli se mnou. Aner, Eškol a Mamre si vezmou svůj podíl.“
15
Boží smlouva s Abrahamem
1Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna.“ 2Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku. 3Pohleď, nedal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dědicem bude můj čeledín!“
4Vtom dostal Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“ 5Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“
6Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.
7Řekl mu také: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“
8Abram se zeptal: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“
9On mu odpověděl: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“
10Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal. 11K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl. 12Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
13Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 14Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. 15Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. 16Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“
17Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň. 18V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: 19Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, 20Chetejce, Perizejce, Refajce, 21Emorejce, Kanaánce, Girgašejce a Jebusejce.“
16
Izmael
1Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. 2Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl.
3Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. 4Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.
5Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“
6Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla.
7U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. 8Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“
Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“
9Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ 10Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“
11Hospodinův anděl jí řekl:
„Hle, jsi těhotná a porodíš syna.
Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší,
neboť Hospodin slyšel tvé trápení.
12Bude jak divoký hřebec:
on proti všem, všichni proti němu;
v neshodě se všemi bratry bude žít.“

13Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ 14A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem.
15Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. 16Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let.
17
Potvrzení smlouvy
1Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý. 2Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím.“
3Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil: 4„Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů. 5Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů. 6Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy – i králové z tebe vzejdou. 7Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene. 8Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem.“
9Bůh Abrahamovi řekl: „Ty budeš zachovávat mou smlouvu – ty i tvé budoucí símě ve všech jejich pokoleních. 10Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán. 11Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou. 12Každý, kdo je u vás mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich pokoleních obřezán, když mu bude osm dní. 13Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou. 14Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu.“
15Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna. 16Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů.“
17Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: „Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?“ 18Odpověděl tedy Bohu: „Kéž je před tebou živ aspoň Izmael!“
19Bůh však řekl: „Nikoli! Tvá manželka Sára ti vskutku porodí syna a dáš mu jméno Izák, Smíšek. Jemu potvrdím svou smlouvu, aby byla věčnou smlouvou pro jeho budoucí símě. 20Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele. Hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ. 21Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, jehož ti Sára porodí příští rok touto dobou.“ 22A když s ním domluvil, vznesl se Bůh od Abrahama.
23Abraham potom vzal svého syna Izmaele a všechny narozené ve svém domě i všechny koupené za peníze, všechny, kdo byli v Abrahamově domácnosti mužského pohlaví, a ještě téhož dne jim obřezal předkožky, jak mu to řekl Bůh. 24Abrahamovo neobřezané tělo bylo obřezáno, když mu bylo devadesát devět let. 25Neobřezané tělo jeho syna Izmaele bylo obřezáno, když mu bylo třináct let. 26Abraham a jeho syn Izmael byli obřezáni ještě téhož dne 27a všichni jeho domácí, jak narození v domě, tak koupení od cizince za peníze, byli obřezáni s ním.
18
Tři hosté
1Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu. 2Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi 3a řekl: „Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka! 4Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočinete si pod stromem. 5Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi.“
„Udělej, jak jsi řekl,“ odpověděli.
6Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: „Rychle vezmi tři míry jemné mouky, zadělej těsto a upeč chleba!“ 7Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit. 8Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli.
9„Kde je tvá manželka Sára?“ zeptali se ho.
„Zde ve stanu,“ odpověděl.
10Na to host řekl: „Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!“
Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu. 11(Abraham i Sára už byli velmi staří a Sára už nebyla v plodném věku.) 12Sára se v duchu zasmála: „Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakusit rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!“
13Hospodin se Abrahama zeptal: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?‘ 14Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“
Deset spravedlivých
15Sára to ze strachu zapírala: „Nesmála jsem se.“
On ale řekl: „Ba ne, smála ses!“
16Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.
17Tehdy si Hospodin řekl: „Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat? 18Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země. 19Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil.“
20Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. 21Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“
22Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. 23Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? 24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? 25Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“
26Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“
27Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel – 28možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“
„Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.
29Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“
„Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl.
30„Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“
„Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl.
31„Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“
„Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl.
32„Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“
„Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin.
33Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.
19
Zkáza Sodomy
1Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi 2a řekl: „Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete, a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu.“
„To ne,“ odpověděli. „Přenocujeme na tomto prostranství.“
3Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli. 4Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran. 5„Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc?“ volali na Lota. „Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!“
6Lot k nim tedy vyšel do vchodu, zavřel za sebou dveře 7a řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého! 8Hle, mám dvě dcery, které ještě nepoznaly muže; vyvedu je k vám. Udělejte s nimi, co se vám zlíbí, jen nic nedělejte těm mužům – vešli přece pod ochranu mé střechy.“
9Oni však zvolali: „Uhni stranou! Tenhle přistěhovalec nám tu bude dělat soudce? Naložíme s tebou hůř než s nimi!“ Tehdy se na Lota prudce vrhli a chystali se vylomit dveře.
10Ti dva však vystrčili ruce, vtáhli Lota k sobě do domu a dveře zase zavřeli. 11A ty muže u vchodu do domu, od nejmenších po největší, ranili slepotou, takže marně hledali vchod.
12Potom ti dva Lotovi řekli: „Koho tu ještě máš – zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud, 13neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Hospodinem tak rozmohl, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“
14Lot tedy šel promluvit se svými zeti, kteří si měli brát jeho dcery: „Vstaňte a pojďte odsud pryč, neboť Hospodin toto město zničí!“ Jeho zeťové si však mysleli, že žertuje.
15Když začalo svítat, andělé na Lota naléhali: „Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města.“
16Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili. 17Když ho vedli ven, jeden z nich řekl: „Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten.“
18Lot jim ale řekl: „Prosím ne, Pane můj! 19Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. 20Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj – vždyť je tak malé – a zůstanu naživu.“
21On odvětil: „Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. 22Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš.“ (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.)
23Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce. 24A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. 25Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze. 26Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup.
27Druhého dne časně zrána Abraham odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem. 28Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece.
Lotovy dcery
29Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel.
30Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni.
31Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo, s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem. 32Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“ 33A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
34Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“ 35I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce. 37Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne. 38I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne.
20
Sára mezi Filištíny
1Abraham se pak odtud vydal na cestu do negevského kraje, aby se usadil mezi Kádešem a Šurem. A když pobýval v Geraru, 2říkal Abraham o své manželce Sáře: „Je to má sestra.“ Gerarský král Abimelech tedy pro Sáru poslal a vzal si ji.
3V noci ale k Abimelechovi ve snu přišel Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, teď zemřeš. Vždyť je vdaná za jiného muže!“
4Abimelech s ní ale ještě nic neměl, a tak řekl: „Pane, cožpak zabíjíš i spravedlivé lidi? 5Cožpak mi sám neřekl: ‚Je to má sestra‘? I ona sama přece říkala: ‚Je to můj bratr.‘ Udělal jsem to s poctivým úmyslem. Mám čisté ruce!“
6Bůh mu ve snu odpověděl: „Jistě, vím, že jsi to udělal s poctivým úmyslem. Proto jsem tě také zadržel, abys proti mně nezhřešil, a nedovolil jsem ti dotknout se jí. 7Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš – ty i všichni, kdo k tobě patří.“
8Abimelech tedy časně ráno vstal a svolal všechny své služebníky. Když jim celou věc vylíčil, dostali ti muži veliký strach. 9Abimelech si potom zavolal Abrahama a řekl mu: „Cos nám to udělal? Čím jsem se proti tobě provinil, že jsi na mě a na mé království přivedl tak veliký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!“ 10Abimelech se Abrahama zeptal: „Co tě to napadlo, udělat takovou věc?“
11Abraham odpověděl: „Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!‘ 12Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou. 13A když mne Bůh poslal, abych putoval daleko od domu mého otce, řekl jsem jí: Prokaž mi tuto laskavost. Všude, kam přijdeme, o mně říkej ‚To je můj bratr.‘“
14Abimelech tedy vzal brav, skot, otroky a otrokyně, dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru. 15Řekl: „Hle, má země je před tebou; bydli, kde se ti zlíbí.“
16Sáře pak řekl: „Hle, dal jsem tvému bratru tisíc šekelů stříbra; to ti bude zadostiučiněním přede všemi, kdo jsou s tebou. Tím vším budeš ospravedlněna.“
17Abraham se pak modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abimelecha i jeho ženu a jeho děvečky, aby mohly rodit děti. 18Hospodin totiž kvůli Abrahamově manželce Sáře pevně zavřel každé lůno v Abimelechově domě.
Moje prohřešky na GS nebo jinde: Nikdy bych nehřešil

[bbeeennnyyy]

Přijat.
Vítej

[Heppsak]

Zajímavý