Oheň západu II. část

"Kde to jsem?!" zmatěně mě lítá hlavou..
Snažím se otevřít oči, ale nejde to..
"Áááááághrrr" vykřiknu bolestně
Cítím strašnou bolest, něco mě muselo kousnout do nohy!
Kdyby šli jenom otevřít ty oči, ale nejde to, strašně mě bolí hlava, vidím pouze černo a k tomu cítím neuvěřitelnou bolest.
Nevím co je mým větším problémem nyní, buď to že nedokážu otevřít oči, nebo starost o to co mě to vlastně kouslo!
Jakoby nestačilo to vedro, musel jsem tu ležet několik hodin..
Ani nedokážu promluvit a ještě k tomu ta neuvěřitelná žízeň..
"Ááááááááááááá, DOPRDELE" můj křik z posledních sil doprovázející mojí snahu otevřít oči
Vidím strašně jasné bílo a hlava mě bolí ještě více!
Ah, pohled se vrací zpátky, ale vidím pouze prázdno, prázdná pustina!
Unaven, po úspěšném otevření očí, pokládám hlavu zpátky na zem.
"Jau!" vykřiknu opět bolestí
Pomalu si šahám na hlavu ze zadu
"Au" potiše vyřknu a lehce sebou škubnu
Mám poraněnou hlavu, to není nic dobrého, ale tady na zemi ležet nemůžu, bude to ještě horší!
Pomalu se snažím zvednout, ale v tom cítím pohyb na noze
"A sakra!" vzpomenu si na kousnutí do nohy a ukvapeně vyletím ze země
Ale to jsem neměl dělat, několik hodin ležím na zemi, zlámán a s poraněnou hlavou...
Hned co vyletím na nohy, otřese se mě ještě více hlava, a něco na mé noze mě nezajímá, jelikož nekontrolovatelně opět padám na zem..
Po pár minutách na zemi, po tvrdém pádu, se opět odhodlávám zvednout se
Zdá se, že ohrožení nohy pominulo co jsem dopadl celým tělem na škůdce
Tentokrát se pomalu a nedůvěřivě k sobě samému, snažím dostat na obě své nohy..
Po delším boji se mě to konečně podařilo, ANO!
Pomalu se rozhlížím a hledám kolem sebe další nebezpeční, které by mě mohlo tentokrát ohrozit, ale naštěstí nic..
Nevím, jestli naštěstí, protože je tu naprosté prázdno, žádný život poblíž a jestli do sebe nedostanu nějaké tekutiny, brzy v této pustině zahynu!
Jediný nápad co vychází z mé rozbité hlavy je pochutnat si na škůdci, který mě ještě před chvílý okusoval nohu, ale co to vlastně je?!
FUJ, co to krista pána je?!
Je to ošklivě chlupaté a má to osum nohou!
"TODLE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ JÍST NEBUDU!" říkám si
"Musí existovat přeci jiné řešení!" snažím se sám sebe přemluvit
Po chvíly už se začíná zatahovat a já potřebuju do sebe dostat nějaké jídlo
Žaludek, či prostě touha přežít mě přemlouvá, že jiné řešení prostě není..
Chytám tu chlupatou věc za jednu z těch velkých chlupatých noh, sakra je to fakt velká příšera říkám si
"Jen poď sem ty malá zrů.... PANEBOŽE, SAKRA!" Vylekáním vykřiknu z hrdla
Ono to žije, doprdele!
"Hej ty malej zmrde.... Zůstaň kde jsi!" vyčerpaně mluvím se svým malým přítelem
Hned co to dopovím, vyvyne pomocí svých velkých noh obrovskou rychlost a začína utíkat
V hlavě mám úlevu že je ta příšera pryč, ale žaludek říká chyť ho ty idiote!
A tak začíná asi ten nejsměšnější lov, říkám si.
Vrhám se za ním, ale po pádu nejsmou mé nohy připravené na běh, nestačím mu a po pár sekundách už pouze v dálce vidím jak mě má večeře mizí v prachu..
Setmělo se tak, že už nedokážu ani spatřit horizon..

Zklamaně padám na zem a chytám se za hlavu..
Ale zničeho nic..